Nevěra

Setkali se na louce
on dotkl se jí lehounce
zasypal ji všemy květy
až krásná kytka z ní byla
potom hledal vhodné věty
vždyť tolik se mu líbila.

Správná slova nenacházel,
pocit strachu ho provázel.
Bojí se, že je to jen sen
a z něho bude probuzen.

Prosí boha o shovívavost
by poznat mu dal opravdovost.
Hladový a žízniv je tu
omámen z té vůně květu.

Tak stojí mlčky vedle sebe
on rozhodl se - chci jen tebe.
Však poranil tu květinu
zapomněl se vteřinu.
Jen okamžik v tom dlouhém žití
a tak překrásné to mohlo býti.