Deprese

Srdce mě bolí, duše mě svírá,
Ale láska ta nikdy neumírá.
Chybí mi dětství, škola, přátelé,
Kde jsou ta léta mládí veselé.
Ach, ta sladká nevědomost dětských let.
Dnes bych nenáviděla celý svět.
Proč se lidé tak omezují?
Proč nám brání, zakazují?
Neexistuje hranic bez brány
A člověk nehraje na obě strany.
Myšlenky slétají se ze všech stran
jak hejno krákajících vran.
Život můj je jak z Orwelova románu,
Ani jeden krok sama hned po ránu.
Mou svobodu či snad vězení
Sdílí se mnou můj milý jediný.
Má láska je můj věznitel,
Hrubý a při tom jemný uchvatitel.
Zbavil mě mé nevinnosti,
Však udělal pro mne víc než dosti.
On je mým štěstím, nadějí a snem,
Ale také noční můrou, trápením a démonem.
Život je boj, to už vím,
Já však nenechám si oj a nepustím.