Cesta

Po cestě trnité,po cestě s bodláčím,
vydal se andílek,když květy nepláčí,
když květy nepláčí a ve tmě se krčí,
když každá větévka škrábe ti oči.

Poslepu,se strachem o svoje křídla,
lapen je andílek do lidského sídla,
Tam si ho nechají, křídla mu uřežou ,peří mu strhají zasekají sekerou,
Ni-žádné bodláčí,ni-žádné trny,
lidé tu vypláčí falešné slzy,
takhle už hodněkrát ta chátra lidská,
zabila anděla co citem ji chtěl získat.

Sžití jsme s noblesou s velkými gesty,
víc srdce unesou,když hlava už třeští,
víc srdce unesou na cestě trnité,
bodláčím posetou a rudě barvité.

Po cestě trnité,po cestě s bodláčím,
vydal se andílek,když květy nepláčí...