Strach z prázdnoty

HORROR VACUI
„Strach z prázdnoty“

Na zbytcích všeho,co ještě nicota nepozřela
Rozkládají se zbytky lidské pýchy,ctižádosti.
Černé slunce kryje ruiny a s nadějí,
která vyplní se ne docela
bělají se všech „nehodných“ kosti.
V bažinách,z útrob země,vyvstávají siluety,
Ptáci mlknou,odlétají.Houfně vadnou květy.
Krajem zvuk varhan zní a ztichly písně.
Ve zbytcích z pramenů zkáza zrcadlí se…
Pohled do prázdna rozkoš ďáblu skýtá
A mozaika života,zatím nerozbitá,
začíná ztrácet postupně kamínky.
Čpí jen dřevo hnijící a z bahna plamínky
Dávají chmurné předtuše tvary a moc.
Skončil váš krátký den,začne má dlouhá noc.
Beze snů,bez možnosti probuzení .
Nic než pohled do tmy,víc to není.
Jako šípkové keře jsou propleteny tvé řasy
Jen aby zastavily příval života krásy.
Pohaslé oči plavou temnotou samy
Plny strachu ze samoty,přikryty peřinkami
Růžových víček,které skrývají zraky…
Stejně již nevidíš,ani neslyšíš ptáky,
Kteří vzali zavděk útěkem,odlétající před bojem.
Někdo zašil ti ústa,paměť zakryl závojem
Utkaným pavouky v dutinách stromů,
S myšlenkou na světlo.Už nedojít domů…
Stačí jen vidět svět přes barevná sklíčka
A věřit všemu.Jak ten svět hýčká –
Ten který hýbe tvým osudem.
A zůstane sám,až my tu nebudem!
Mezi svými výtvory stojící
Za zády výjevy se svojí trojicí.
Se smutkem,strachem a prázdnotou všemohoucí,
se srdcem prázdným,do svých pastvin zvoucí,
kde místo květů, stromů a vody
sklepení skrývá se a bez konce schody.
Pak na zbytcích všeho,co ještě nicota nepozřela
kromě zbytků pýchy,ctižádosti,
budou hnít nebo blednout,jak sama smrt chtěla
mé i tvé,všech zajatců nicoty kosti.