Pohrdám

Jojo, někdy je třeba to vybít fyzicky. Někdy ale ani to nepomůže a zbyde jen taková zoufalost...

04.03.2007 16:07:00 | Julie Park Rock

Není to nějak náhlý citový úlet? Občas je taky mám.
Je třeba svou agresy, nenávist nějak vybít. Zajdi si
do tělocvičny vymlátit všem mozek z hlavy - zabírá to.
Ale myslím, že mnou nepohrdneš, drahá rockerko. Vykašli
se na kraviny a pusť je z hlavy. Myslím, že moje komen-
ty budeš číst dosti často...

02.03.2007 17:55:00 | jehlaspichlas

dobře, v tom případě už se o tom nebudeme bavit a jednuše zůstane toto téma nedořešené. Jo, je to fakt, co já o tobě můžu vědět....ale přece jen..zkusit by se to mělo vyřešit. Stojí přeci za to žít, nemyslíš?

20.11.2006 16:26:00 | Lisa Kloboučková

O snadné smrti se i jednoduše sní. Někdy to jsou sny krásný, někdy ne. Chce to ale určitou odvahu a tu já nemám - spíš zvědavost, jak to se mnou půjde dál, když to tu vydržím. A pokud bys mě znala, dobře bys pochopila, proč mám tak málo blízkých lidí. Že bych měla příliš velký nároky? Že bych se máloským snesla, protože asi vyžaduju od lidí, aby aspoň trochu přemýšleli? Nevím, je to dost složitý a předně - nemyslím si, že by to patřilo sem...

19.11.2006 21:06:00 | Julie Park Rock

4Julie: hm, opravdu jsem nevěděla, že jsi ztratila bráchu a nechtěla jsme ti to nějak připomínat. Ovšem já jsem taky přišla o milovanou osobu a zrovna před rokem..přesně před rokem. Taky se mi nechtělo věřit, že se to stalo, ale stalo se. Přišlo to náhle a já s es tím musel avyrovnat. Už je to dobrý, ale z depek mi pomáhali přátelé a rodina mě taky podržela. Chci tím jen říct, že ne vždycky je nutný všechno hodit za hlavu jen kvůli smutku. Ano, opět to ode mě zní šíleně...samozřejmě- co já o tobě a tvým trápení můžu vědět, žejo. A chci říct, že není tak těžký se jednou prostě rozhodnout a skočit. Ale napadlo tě někdy, že bys tu nechala třeba ještě víc smutnejch lidí než doposud. Myslíš, že by se tím něco vyřešilo? ne, musím tě vyvést z omylu...sice bys tím vyřešila svoje trápení, ale ostatním bys jen přiložila. Je tak snadné být sobeckými, jen když my už nebudeme u toho, jak se ostatní sužují kvůli našemu rozhodnutí...Ale je to nutné?
A že s enemáš čeho chytit? Otevři oči a rozhlíni se kolem pořádně. nemáš snad přátele? Nemáš snad rodinu? Kluka? Ne? Ikdyby ne, pořád je tu možnost hledat nové lidi, nová kamarádství. Uvědom si, že lidí s tvými problémy a strastmi je daleko víc, než si třeba myslíš. A zahodili oni kvůli tomu život? Možná někteří, aleto byly jen zříceniny společnosti, nebo možná jen lidé ovládnutí smutnými tvářemi povídek nebo románů, ve kterých se o smrti ..o snadné smrti tak snadno píše.

19.11.2006 20:58:00 | Lisa Kloboučková

Piková: nu... lidi mi říkaj, že z těch svejch "póz" vyrostu. Naše matikářka říká, že bych se měla usmívat, protože hrát si na "slečnu zamračenou" už bych měla mít z puberty za sebou... jenomže tímhle ti nikdo nepomůže. Jak se mám najít, když tu není nic, čeho bych se zachytila. Pořád akorát vzpomínám na bráchu, co umřel, byl jen o pár měsíců starší než já. Že by mi taky zbývalo právě tolik? Tak málo, nebo tak moc? Nuselskej most je blízko, asi kilometr. Občas se tam chodím rozhlížet. Tam ničím nepohrdám. Tam je to opravdový. Tam cejtim svůj strach.

19.11.2006 15:21:00 | Julie Park Rock

je ti osmnáct...holka, prober se! v tomhle věku si přeci nemůžeš vytvořit tak neprostupnou slupku jako pomeranč. Vím, že to zní debilně z úst 15tiletý holky, ale znám moc lidí na to, abych tohle mohla říct...víš, necítit nic nebo se radši cítit mrtvá..nevím, podle mě to vede jen k zakomplexovanosti a těžkým životě v budoucnu.
Ovšem, nechci ti názory vnucovat- znám sama, když mi někdo předhazuje, jak s emám chovat a už vůbec nesnáším, když mi někdo pořád domlouvá a nutí mi se změnit.

19.11.2006 15:12:00 | Lisa Kloboučková

Jistě, s tou "barbínou" to je kapku přehnaný - ale rozhlídni se. Hodně lidí na mě kouká divně, jenom proto, že nemám nažehlenou košilku a namalovanej ksicht. Zvykla jsem si lidí nevšímat, necítit je, protože jejich narážky na můj nestředoproudní vzhled nebyly příjemný. Tak tolik asi k tomu. Existuje jakejsi "ideál" a hodně lidí ho tak chce. Třeba známý rodičů. Diví se, že jsem jiná, než jejich dcery. Apod.

A pohrdat? Zvykla jsem si pohrdat, protože nic jinýho jsem se nenaučila. Zmáhaj mě věci, který ostatním připadaj normální. Neočekávám, že to někdo pochopí. Někdy rajši necítím nic. Někdy si připadám mrtvá.

18.11.2006 23:23:00 | Julie Park Rock

a pravda? ale která, čí pravda? promiň ale musím nesouhlasit, ne kažej hledá barbíny, jak říkáš, ikdyž si o to doba říká. I dnes jsou lidé, kterým nezáleží na otm, v jakým tričku se holka objeví venku- jestli v modrým, růžovým nebo černým.

a k básničce- spíš k takové poeziální próze, jak já říkám. gratuluji ti k několika výstižným veršům, sem tam se ti podařilo pěkně je zrýmovat, ale co do obsahu asi tolik- Pohrdat není žádné umění, pohrdat umí kde kdo kde čím. Spíš než pohrdat by měl člověk naučit se nacházet nepohrdání, zájem a optimismus v každé maličkosti, ať už v neoblíbeném mytí nádobí, nebo každodennímu cestování MHD, běhání po úřadech či běžné dívčí malichernosti tak nerozlučitelné jejich věku.

18.11.2006 21:58:00 | Lisa Kloboučková

To Teeya - nemusí, ale všimni si, oč to mají ve společnosti jednodušší. tolik nezasloužené pozornosti... těžko říct, kde je ta pravda. Asi někde uprostřed.

16.11.2006 17:18:00 | Julie Park Rock

Každá holka nemusí být barbína. Ony jsou barbíny jenom ty co jsou blbé a jsou:) Jinak myslím, že svět to přímo nevyžaduje:)

16.11.2006 17:00:00 | Teeya

V podstatě... dost často. Bohužel? :(

16.11.2006 12:03:00 | Julie Park Rock

Tak to asi pohrdáš i sama sebou, anebo ne?

15.11.2006 19:26:00 | kruppe