Nenávist

Když nezáleží na tom, co dělat se má,
činy jsou jak atom, který se rozbít nedá.
Vteřiny se vlečou, jak čekání na štěstí,
peníze tiše tečou a lidi se strašně mstí.

V zárodku nového dne, rodí se i nenávist,
tiše se kolem pne a je jí čím dál víc.
V rozpuku života hledáme kladné vztahy,
za námi potopa a zbourané hrady.

Není již ničeho, čeho si vážíme,
možná, že ze všeho, jen málo myslíme.
Pokora a štědrost, mění se v slova,
a sobectví a zlost dobrotu schová.

Není mi do breku, otupěl jsem časem,
není mi do vzteku, svůj klad už jsem našel.
Proč krátit si život, když kolem je tolik krásy,
nechci být hromosvod armády spásy.