no to je pošahaný! to je tak dobře... závěr je trochu jakoby vystřiženej z pološílenýho sborníku vánočních koled... jest... a jak tohle slovo zopakuješ, dostáváš do textu úplně fantastickej rozpor... myslím, jako kdybys chytal osmaženej řízek v akvárku se zaltejma rybičkama! no to je pěkný! teda, co se týče sklaádání slov do jazykových útvarů... jindy bych řekla, že je příšerný, že kulháš a zrůdně klopýtáš na poli nezmapovanejch forem... ale tady... jinak by to nešlo... podtrhls tak tu bizardní myšlenku, vizi molekul a šílenejch vědců se zkumavkama, co stojej seřazený v řadách a pak tu jedinou pěknou holku, co si jen tak čte... vlastně vůbec ne jen tak! no co to je za muzeum? to je pravda? jů!!!
tak abych se dobrala závěru: úplně jsem postavila na hlavu všechny svý představy a možná i předsudky k poezii, protože tenhle báječnej a obdivuhodnej paskvil mě dostal na lopatky. hraješ si ve světě, kterýmu nerozumim, kterej nevnímám a kterýho se stranim, ale hraješ si tak, že to strhne, ačkoliv překračuješ všechny meze představ o dobrý tvorbě. geniální! alespoň tenhle tvůj kousek mě fakt nadchl. a máš super přezdívku!
30.05.2007 20:54:00 | grygaruv atelier