Za křížem z papíru

Za křížem z papíru bolest ušije na míru Ti rubáš z kašmíru
když nejmíň to čekáš
a nenávist tiše se chichotá stejně jak nicota
už na nic se neptáš

dej mi víc času sevřu ho v dlani a pochyby smetu
kéž jde okamžik zvrátit jen v dobrou zprávu...
pochyby v tajemství když nejde vyslovit zakletou větu
myšlenka ulpěla jak špína za nehty napospas davu

činy jež nejdou vrátit hluboko v duši navždy chci ztratit
mám pocit viny a pachuť hlíny hluboko pod zemí snad nepoznám teď
vzít dobrou náladu ve frontě na štěstí a směr už neměnit
pro okamžik zlomu poznání že musíš za vše do centu platit

Chci obejmout nekonečno a ve tmě se ztratit
plout proti proudu – zhluboka dýchat a mít hlavu čistou
zavřít oči a dotknout se hvězd i když jedna navždy mi zhasla
vidět Tě šťastně se smát a jít dál cestou svou jistou

ptáš se „co Ti je“ a proč jsem smutný – a proč bych byl
jen teď je to nutný – málo jsem snil...