Puberta
Puberta
Anotace: (Tohle jsem psala asi před třemi lety. Pár pocitů ale přetrvalo dodnes a tak jsem básničku nechala, tak jak byla. Nic jsem neměnila. Je to taková vzpomínka. Že jsem byla vždycky stejná..)
Jednou: „Hej kámoši!“a pak zas: „Vole!“
Jednou ti špatně je, jindy je hej,
No tak, člověče, stejně nezoufej
Lidé tě zrazují, odchází pryč,
Život nad tebou drží svůj bič,
Přátelé mění se, nejdou ti vstříc,
Když city umřely, není co říct
Musíš se obrnit, přestát svou krizi,
A tiše živit svou touženou vizi-
Přátele opustit, najít si jiné,
Pořád vše ztrácet, co z toho plyne
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
A kde pořád hledat tu sílu k hledání novýho zázemí.. někteří z nás to neumějí tak snadno...
04.03.2007 17:00:00 | Julie Park Rock
Změna je život ve všech směrech. Nerozumíš-li si s
partnerem, je na čase od něho odejít a najít si něko-
ho jiného, podobné je to se zaměstnáním a vším, co
je kolem nás.
02.03.2007 17:50:00 | jehlaspichlas
hm, možná jo....je fakt, že každý má jinou podstatu a každý to vidí rodzílně...
19.11.2006 15:03:00 | Lisa Kloboučková
2 Dandysek: em, moc jsem nepochopila, na koho jsi potkalll..
2 Piková - ten konec je pro mě podstatou: "pořád vš ztrácet, co z toho plyne" - taková podivná beznaděj, která mě neopouští
18.11.2006 23:15:00 | Julie Park Rock
hmmm, klobouk dolů, ikdyž je to už staré- možná bych jen u poslední sloky změnila poslední verš- "pořád vše ztrácet a nacházet nové"..třeba
18.11.2006 21:40:00 | Lisa Kloboučková
Potkal jsem ho včera třikrát v centru, pokaždé na jiném místě...!
Díky, těší mě to od tebe!
D.
18.11.2006 21:04:00 | Dandysek