V duši zmatek...

Pořád o něco bojuješ,
pořád se v něčem ztrácíš,
svůj úsměv na tvář vnucuješ,
a stejně se v tom topíš...

Zastav se alespoň na chvíli,
v té rychlosti a zmatku kolem,
co mají si počít neviní,
s tak neutichajícím bolem?!

Hřejivé vzpomínky jsou méně jasné,
myšlenky utápěné v mlžném stínu,
jako svíce, co stejné jednou zhasne,
měla jsem ti pravdu říct narovinu...

Zničila jsem spoustu snů,
nevědomky, ale přece,
už uplynulo mnoho dnů,
mám přesto chuť plout v řece...

Teď mám možnost znovu začít,
nevím, snad to dokážu..
Ale čas už nejde vrátit,
tak jiným možná pomůžu...