Zrdcadlo

Sedím sama s žárem svíčky
zžíraná svým svědomím
rychle, tiše mrkám víčky
současně se stínem svým

Nehty už mám okousané
krev mi zaschla na rukou
tuhle pachuť krve slané
mi nikdy už z úst nevydřou

Jeden po druhém si trhám vlasy
zabijou mě až mne najdou?
podemnou jich leží masy
teď dva utrhla jsem najednou

Jeden vlas - nenajdou mne
druhý vlas - najdou
třetí vlas - zabijou mne
čtvrtý vlas - mi chybí

Rukou hlavu projíždím
marně tam vlas hledám
tolik nocí strachem bdím
teď se jen tak nevzdám

Za oknem slunce vychází
v místnost je šero
přesto v koutě cosi odraz hází
pravdivěji než by mělo

Sedím v šoku nehybně
bojím se tam pohlédnout
doteď bylo v černé tmě
nechci se v něm zahlédnout

Slunce je výš, světlo sílí
bojím se čím dál víc
sto hlasů mi v uších kvílí
nechci se vidět, nechci vidět nic

Zvednu palce k očím
zarazím je do nich
až bolestí ječím
tak, a je po nich

Teď ať si slunce dělá co chce
ať zrdcadlo odráží můj zjev
teď i oni zabijou mě lehce
ani pohled na mě nezkrotí jejich hněv