Bolest srdce

Chci vykřičet do světa
svou bolest, co na černém koni přilétla.
Chci křičet než hlas umlkne
a vše ponoří se do rakve.

Mám bolest srdce, která mě rdousí.
Bolest jak tisíc ran, co je zabodán.
Zůstane mi jizva v duši, kterou lidé netuší.

Mám ji v sobě, bože jak pálí a nehojí se.
Je stále žhavá jak líce.
Bojím se že už nemohu dál
v koutě je jen sandál.

Chci utéci nevím kam,
v zimě se ocitám.
Mráz pálí, télo křehne, bledne...
Světlo denní vytrácí se ze mne.

Kde je slunce, co hřálo mě,
kde je kluk, co pohladí mne.

Cizí člověk náhle...proč?
Já nechci žít kolotoč.
Kdo jsi, já nechci, jdi pryč.
Chci najít ještě k životu klíč.

Mé slunce nad hlavou opět září
tak jako úsměv na mé tváří.

Zlo jak bouře přišlo i rychle odešlo.
Teď ticho je, vše je klidné jak moře.
Stále věřím své víře.

Slyším zvon...jak krásně bije
to jen srdce spokojeně oddechuje.