Černá dáma

Černá dáma

Smrt je jako černá dáma
co neustále kolem bloudí.
Je jako převtělená vrána
co po každém kus chleba loudí.

Toulá se je osamělá.
Bere život všemu.
Jak chutná život zapoměla.
Jen vysmívá se jemu.

Nemá soucit, nemá strach.
Vraždí stále bez přestání.
Jen láska je pro ni jako vrah
co přepadne ji znenadání.

Jakmile je kolem láska
smrt je jako panenka.
Jen na tváři ji zbyde vráska
a slza v oku co se leskne jako skleněnka.

Sedí a jen se dívá
ve vlasech má černou mašli.
Láska ji něžnou píseň zpívá
a do ucha ji tiše šeptá: tak už na to kašli.

Ovšem když je láska pryč
radostně jde vraždit dál.
už přestal ji tlouct lásky bič
a teď aby se jí každý zas neustále bál.

Nač před smrtí utíkat,
nebo se jí bát
nás všech se bude dotýkat
a jenom se smát.

Zkrátka smrt je tu a bude stále.
Pro všechny si přijde.
Tak užívejte v klidu dále
a radujte se pokaždé, když zas slunce vyjde.