....jo, manžel už je naučenej...volat, když se zdrží...kdekoliv. Párkrát jsem si prožila ten strach, kdy nevíš...volaný účastník neodpovídá...jednou jsem mu to ,,vrátila" jen hodinu navíc...zdržení s autem bez oznámení...už ví jak ,,chutná strach".
Hodně silné...ta báseň...
21.11.2006 23:49:00 | no
Máš pravdu, Bělouši, musí to ven - každou z těch básniček jsme přece prožili...
21.11.2006 08:16:00 | G.P.
...když člověk něco takového prožije nebo vidí ...
...musí to ven ! ...
...nedá mi to Pavle ... jednou jsem napsal ...
Svítání zahalené
v závoji dobrých víl,
někomu snaží se sebrat
sny ze všech sil.
Proč?
V černém pak závoji
stojíme u hrobu
tiše schouleni.
Pro malou chvilku
vzal nám jiný naději.
Žít!
Mlha tlumí kroky, ne pláč ... (15.5.2006,6.59 h)
21.11.2006 07:50:00 | WhiteSkull
Tak takhle Tě ovlivnila včerejší hromadná autonehoda, kterou jsme míjeli na dálnici... Míjeli... A Ty ses k ní vrátil.
Tahle báseň je hodnotnější než pohřeb, náhrobky... Tahle báseň je jedna z Tvých nejsilnějších... pro mně. Má duši... duši všech, kteří se již ze své cesty nevrátili. Dala bych ji na všechny bilbordy kolem dálnic místo těch povrchních, mizerných reklam... Díky... :-*
(i roboti píší DKJ = DíK, že Jsem... jsi výborný řidič)
20.11.2006 22:25:00 | Levandule