Plyšový anděl
Plyšový anděl
Anotace: Někdy brečíme do polštáře, někdy do náruče plyšového medvídka, někdy jen tak sami sobě do srdce…
a někdo mi trhá křídla,
stékají po nich kapky
šedé a těžké jako olovo.
Bojím se vás dotknout,
perleť motýlů se mihla
v očích, a moje tlapky
vás učí žít v lásce nanovo.
Tlapky mého srdce.
Komentáře (19)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
To krásné. Já také posl. dobou brečím ... chjo, láska je hezká ...
23.11.2006 11:35:00 | NikitaNikaT.
...já mám Pepu...plyšovýho...jenže je syna...mu ho kradu, když je ve škole...přes týden...teď si ani nevšiml, že je Pepa se mnou :-)je to růžový prasátko...a je to takovej bezva pocit...ho mít...dá se držet kolem krku...je veliký asi jako mimino:-)
21.11.2006 16:38:00 | no
Holka, co jsi to měla včera za mizernej večer? Člověk Tě nemůže pustit na chvíli z dohledu :-)
21.11.2006 11:19:00 | G.P.
Já to přece vím, milý Mácho, patříš také do mé velké literské rodiny :-) ...díky...
21.11.2006 09:14:00 | Levandule
...já jsem taky s tebou...Levandulko...
...to kdyby ti dole na mě pozapoměli... :)
21.11.2006 09:06:00 | Mácha
Má srdce z plyše...
možná je zvyklé na rány...
plyš je tak hebký...
že tlumí je...
to, co chce, zase tolik nezraní...
plyš navíc hřeje...
chlad před ním rychle musí tát...
přestože teď
se ještě snaží tolik ledovat...
:o)
21.11.2006 08:44:00 | Cecilka
Jára s Tebou také cítí
vidíš ... jsme u Tebe ...
i když se nemůžeš dotknout,necítíš ... věř ... jsme tu ...
21.11.2006 08:18:00 | Marcella
Kapky slz dovnitř stékají mi
Když pročítám se tvými rýmy
A jezero už v sobě nám
To jezero je vážně slané
Však kapička se nedostane
Tam nahoru tam někam k vám
21.11.2006 08:16:00 | JardaCH