Hrad z citů a vzpomínek

Z rozvalin svých citů, skládám vlastní hrad.
Nevycházím z bytu a chce se mi spát.
Stavím cihlu po cihle, kámen po kameni
vzpomínku ke vzpomínce, city pro stmelení.

Není mnoho smutku, když se směješ,
snad strachem ze zármutku, divné písně pěješ.
Život se rozpadá a plány života blednou,
když život nedává a síly tvé křehnou.

Pak pocit, který nosíš sílí,
když dochází ti síly,
že zůstal jsi tu sám.

Můj hrad z cihel a kamení,
propadá se do zapomnění,
kde se na něm chmury pasou
a pohrdají mojí rasou.