S odcházejícím sluncem

Měsíc nad obzorem vyplul
a slunce osvítilo druhou půlku naší Země.
Svlékáš mi šaty, vidíš mě rozestřeně.
To ten vlkodlak v tvojí duši řvoucí,
jádro chtíče, slunce v tobě žhnoucí.
A já jako bříza v bílém písku zasazená,
šeptám svá přání, co neměla být prozrazená.
Vánek mých slov zalehl v tvé studánce ucha,
neslyšíš, jak strachy moje srdce ťuká.
Byť chtěla bych odložit svou manželskou povinnost,
neslyšíš, nevnímáš a já vím, že měl bys zlost.
Kdybych jen slůvkem chtěla naznačit,
kdybys byl laskav a rozhodnut mě dnes nemučit.
Nelze mít chuť pravidelně ve stejný den a stejnou chvíli,
„jít se dívat na motýly“.
Jsem si jista, že sbírka tvých vzácných exemplářů
by mi jinak zamotala hlavu,
ale když slunce skloní svoje kadeře,
že jde pro dnešní den spát,
tak se nezlob a pokus se mě i bez sexu vyjímečně milovat