Čas

V tom vzdálené kraji,
kde děti si ještě naivně hrají,
se skrývá opředen mnohými taji,
skrytý tam je, kde sněhy nepadají.

On čas co nám pořád hrozí,
Z dětí dospělé bez okolků činí,
Mnohé z nich s pláčem prosí,
Vrať nám zpět ztracené dětství.

Naše sny pomalu hoří,
Tíseň naše srdce přepadá,
Co si na tomto světě máme pro bůh počít,
Když tichý vítr naši svíčku sfoukává.

Mezi prsty pomalu proplouvá,
A jen dětská naděj zoufalá,
Tu stále ještě zůstává,
Přesně taková, okolků zbavená.

Naivně dítě v ručce drží svůj osud,
A očkami si tě prohlíží až doposud,
Kdy v jeho očích zázrakem být přestáváš,
Jen utkvělé představě teď a tady nahráváš.

On z malých čistých dětí,
Sebevrahy tvoří,
Z těch který tlak dospívání,
Zvládli těžce a stěží.