Osvobození

Na zemi ležel jak chátra světa,
viděl jen temná světla.
CHtěl smrt ale neměl dost sil,
tak jen na zemi hnil.
Z kaluže pil a odpadky jed,
sam se z cesty sved.
Tak mu život utíkal před očima,
hleděl do prázdna kde nic nezačíná.
Rozhodl se zemřít a to ted,
jen řekl ruko jen dýku do srdce ved.
Tu ho zarazilo světlo oslepující,
bylo až moc hezké a uspokojující.
ve světle se mihalo mnoho stinu,
a pak uslyšel pojd ke mě muj synu.
Před očima starce se oběvil otec náš,
pojd ke mě neměj strach vždit mě znáš.
Já vemu tě pod křídla nebeská,
tvá historie je až moc nehezká.
Zasloužiš si lepší bytí,
a ne tak hnusné žití.