Sentiment věčně včerejšího

Stará sídla
v krajkách po skříních
co v hrnci
tuší mák
psychy po síních

Popadané řasy v brýlích
na mých víčkách
plíseň
(co v šachách chlebových)
se uchytila.

Dívka
z kloboukového bálu
sama jde
krví
ze starých mýdel
bělenou

slzu v oku zachytila
v přídeští otisk
prst tu naslinila
nevědouc
v šátku tehdy spala
ruce u hlavy.

Stromy
v zahradách zámeckých
nechtějí pouštět listí
bez vůní víděňských
natruc
dívkám na nahá kolena
v mrazu hledí.

***