Mumie

Běžím po tmě v starém domě,
hledají mě, už jdou po mě.
Běžím pořád, nevím kam
slzy strachu polykám.
Ocitám se v místnosti,
něco mi křuplo pod nohou,
vždyť já stojím na kosti,
hledím na mrtvolu ubohou.
Soucitně mi kouká do očí,
"sem uuž nikdo živý nevkročí"
Usměju se, setřu slzu,
vím, že už jsem v bezpečí.
Kamkoli já s ní teď vlezu,
se všemi už zatočí.
Slyším kroky,už se blíží,
sednu si pěkně do rohu,
když do dveří kdosi vhlíží,
přestat se usmívat nemohu.
V tom vkročí tři mumie,
na pozdravu kostře kynou,
hledí na mě co mi je,
čekaly mě jinou.
Se zbraněmi v rukou blíží se ke mě,
kostra jenokm přihlíží,
cosi hrklo uvnitř ve mě,
vždyť oni už nežíjí !
A já taky ne...