Samota,smutek....naděje?

...Světlo lampičky odráží se od čtyř stěn,
stěn bílých a nic neříkajících jen.
Temná postava vrhne svůj stín na zeď,
nikdo neví, co ze samoty a smutku udělá teď...
...Je to jako nůž, co protíná ti žíly,
něco udělat zkus, neměj volnou chvíli.
Na to ta potvora čeká,
chce, aby zem ti byla lehká...
...Máš silnou vůli a ty to víš,
přece jen se její síle podmaníš?
Máš v ruce tupé nůžky a natahuješ žíly,
jeden tah to dokončí, budeš už v cíli.
Nedovolí ti to oči zelené, přicházející k tobě,
nůžky padají na zem, ono záleží jim na tobě...