Vzpomínka...

Zavřu oči a znovu to cítím,
jak vítr čechrá mé vlasy,
jak sladce při tom voní mořem...
Když poslouchám ticho ještě to slyším,
narážející vlny krásy,
kam jinam než na prostou zem...

Hejno racků poplašeně vzlétlo,
trajekt odplouvá
a veze stovky lidí přes tisíc odstínů modři...
A mě hřeje teplo,
někdo mi domlouvá
a já si říkám-teď,teď právě umři...

Nikdy lepší to nebude
než na těch prastarých hradbách
tam v cizím městě...
Svedl jsi naše cesty osude
a naše duše jsi vykoupal v zradách
-stvořil jsi trojúhelník na jedné cestě...