Pýcha

Mám depresivní stavy,
v hlavě jen strach a obavy.
Zármutek duše, který plyne
a touhu, co každou chvíli zhyne.

Pocit křečí v břiše,
když bloumám ve vlastní pýše
a lehkost citu v potu těla,
když říkáš, že by jsi to chtěla.

A dotek nebes za světla luny,
kdy těžkost má váhu tuny
a nekonečnost temná vesmíru,
co vzala mi lásku i sílu.

A v dálnověku plném zřím,
že kdosi pálí velký Řím
a jeho chlouba padá v prach,
když člověk pychne, nemá strach.

A tak pýcha předchází pád,
možná, že jsem za to rád,
jak k zemi padá vodopád,
tak i já pad´ na Tvůj práh.

Mou pýchu nechal jsem jen ptákům
a ty ji donesou až k mrakům
a tam ji upustí rázem
snad nikdy nedopadne za mnou na zem.