Věčnost

Řekneme si život, to slovo jediné,
tak moc skutků které za něj prožijeme,
některé jsou hrozné jiné zas krásné,
ale stále náš tíží otázka, pro vlastně žijeme?

Pro lásku či jen pro neuskutečněný sen?
či pro líbezný skutek pro naši lásku,
nebo pro vycházející slunce které značí nový den,
nebo jen pro strach přejít propast přes starou lávku???

Občas se stane, že zamyslím se nad tím slovem,
život, to je to tajemné mezi tolika lidmi,
život je pro nás prudkou řekou i bezedným mořem,
nebo jen květy růže ve větru, pouhými.

Když už dlouho tu myšlenku o životě v hlavě mám,
smutno mi po celém těle začíná být,
v ten moment nevím čemu se smát mám,
možná je okolo nás tma a my snažíme snít.

Pro mnohé je život konáním dobra či zla,
pro jiné jen přežívání před očekávanou smrtí,
snažíme se to nějak obejít a používáme kouzla,
nezajímá nás, že někomu naše chování zrovna nevoní.

Ale život je možná jen hra,
kde neplatí žádná pravidla,
hra na smrt a hra o lásce,
a touha po jediné krásce.

A jméno té krásky zní: Věčnost