Tvůj dech / Ton haleine

Jen pár tichých slov,
posaď se, vydechni,
a pověz mi,
proč po tváři
kutálejí se Ti
korálky slz?

Co se děje kolem nás,
když každý si
hledí sebe a hlas,
našeptávající v nás,
ptá se vás,
proč?

Ale nakonec,
provázky smutků
do copánků
splétají
sténají
svazují
roní
pár kapek
slané rosy
usychající
s Tvým dechem.

Seulement quelques les mots calmes
asseyes te, souffles- tu
et dites moi
pourquoi dans ta face
roulent te
les courailes des gouttes?

Qu´est ce que se passe environ nous,
quand tout le monde se
vaque a soi et la voix,
qui on insiune a nous
on demande vous
pourquoi?

Mais, enfin,
les ficelles des tristesses
a des nattes petites
on enchevetre
on geindre
on lie
on jete
quelques larmes
des aiguails salés
qui égouttent
avec Ton haleine.