Halloween

Bloudím po domě sem a tam,
tam a sem a zase zpátky.
Venku sníh padá
a mě neodbytná myšlenka napadá.
Chci vyběhnout ven a vtom sněhu se válet,
nemám žádné důvody otálet.
Ani kliku zrezivělou stisknouti nemusím,
zdí snadno projdu, leč se nepokusím.
Závěj je hluboký, luna září zcela jasně,
já se však nebořím, dopadám lehce - a krásně.
Ba ani nestudí, netaje pod mými kroky,
roztával jen před mnoha, mnoha to roky.
Na hřbitov táhne moc záhadná moc,
proč nezjistit, co na mě přichystala tato tajemná noc?
Noční košile, jenž odívá mě, mi hlavu netíží,
již žádná okolnost mi mé plány nezkříží.
Pět šest kroků a už jsem tam,
ta známá pohoda je tatam.
Chci se vrátit, ale nemohu.
Hlína z hrobu sápe se mi na nohu!
Zkouším se vymanit, mé tělo je do půl zemí zakryté,
když čtu z náhrobního kamene mé jméno vyryté.
Ano, byla to krásná vycházka – možná zas napřesrok!