Konec

"Ve svobodném vězení jak skřivan lapený
zpívaje ni hlásku nevydám.
S tolika lidmi jsem stále sám,
přemýšlím,prázdnou hlavu mám.
Ležev přecházím po cele,
žalem umírám,už není naděje.

Nikým nepozvána přijde návštěva zvaná,
budu rád,však radost nebude žádná.
Vezme mě do říše smutku,
já rád za to budu,vskutku!"

Toť poslední slova básníka,
postava příchází z daleka.
Básník už mrtev leží a se smrtkou pospíchá
na lpoatu hrobníka.

Milá tu s úsměvvem pláče,
milá tu s úsměvem vzdychá,
že přišla o ženicha.
Najednou její pláč utichá,
mrtva padá k zemi,
život jí ze rtů uniká
a duše letí k nebi.