Až na dno

Něco ve mě hluboce,
chytilo mě za srdce,
pustilo se do debaty,
jak snášet mé zvrhlé světy,
a neodletět na planety,
kde budu sama....
a ty.

Hlava se mi pořád točí,
možná že z tvých hnědých očí,
ze smutku a minulosti,
z lásky a pak z nelibosti,
že tu nejsem pro tebe..

Není štěstí v celé duši
ranní úsměv radši ruším
aby ses mě netázal,
co vše osud dokázal.
A tak zrána sama v sobě,
usínám ve vlastním hrobě,
z minulosti vystlaném,
vzpomínkami protkaném...