Se skloněnou hlavou

Sama ve snech unesených
Kráčím
S hlavou skloněnou
Co mám v očích otevřených?
Jen lhostejnost skleněnou
A roztříštěné střípky bezpráví
Vzor ideálně trpké únavy
A bolesti nevedoucí ke štěstí,
Snad jen to a nic už dál,
Touha jít na upíří bál
Snad uhnízdila se mi kdesi,
Přesto chvíli žít kdes přec chci,
Ač jdu světem se skloněnou hlavou
A stále hledám cestu pravou…