Ráno v listopadu

Když po ránu mě v kostech mrazí,
když nechce se mi z postele,
když slunce pokryté je vrstvou sazí,
když je v bytě jako v kostele,
když navlhlé jsou všechny moje svršky,
když u pusy se tají dech,
když všude jsou kapky od přepršky,
když v mlze se ztrácí druhý břeh,
když káva studená je
a když k snídani nic není,
i tehdy moje srdce taje
žárem překvapení.