Věčný pesimista

Trpím už jen tím, že jsem
dávno pod mýma nohama není zem
možná umím si na optimistu hrát
ale mé já má jen černočernou rád
kdy naposled na mých rtech úsměv se objevil?
to jen dar skvělé přetvářky mého nitra se projevil

Kde je ta, co měla by mému světu vládnout?
a něhou zaplavit mou duši, zbavit mě pout?
pak možná až nadobro oslepí mě ta slečna
možná poté budu tomuto životu vděčna