Rozprava

Šeptám ranní louce slůvka půvabná,
když po ránu hladí tvá kolena,
Zpívám ptáčkům písně překrásné,
aby Tebe povzbudili na cestě do práce.
Vyprávím větru o Tvé kráse,
jež oslnila mě na pouti zase.
Zpovídám se šumícímu potoku,
jak krásné je držet Tě za ruku.
Obracím se na slunce,
ať hřeje Tě u srdce.
Popisuji kvítkům rozkvetlým,
jak sladké je, když Tvé rty políbím.
Rozmlouvám i s osudem,
kdy zas spolu chvilku pobudem.
Přemlouvám oheň za noci v hráděčku,
kéž zažehne plamének ve Tvém srdéčku.
Nejvíce však děkuji náhodě,
že možnost dostal jsem poznat Tě.
Volám v noční oblohu,
že bez Tvé lásky žít nemohu.
Ať vypráví Ti o mém trápení,
když uleháš do postele ke spaní.

Že:

- čekám na svou šanci,
už tak blízko na dosah ji znovu mám,
sic malá je jako zrnko v ranci,
avšak naděje se nevzdávám.
- ptáčkové zpívají dlouze,
švitoří si o mé touze.
- vítr připomene Ti pak mou přítomnost pokaždé,
vždy, když Tobě do Tvé tváře zavane.
- potůček zpívá jen o mé lásce,
za dnů, ale hlavně nocí sladce.
- na světě každé kvítko překrásné,
rozkvétá jen pro Tebe a ne, že ne.
- slunce ve Tvém stínu ukazuje Ti to místečko prázdné,
jež v mém srdci jako kámen vázne.
- noční obloha, když ukládá Tě ke spánku,
šeptá dokola, znovu a znovu, tuto stránku.