osudná noc

světlo už odchází, nastává noc
v té noci ožívá prastará moc
té noci ožívá prastará magie
bude rád ten, kdo tu noc přežije

stíny a přízraky sbíhaj se z lesů
do města jdou, neslyšně, bez hlesu
skrývaj se v temnotách, pod okny domů
za auty, v zahradách, v korunách stromů

světlo je neláká, spíš se ho bojí
proto jen v noci proti lidem zbrojí
čekají, vyhlíží, mají hlad
lidé bdící teď mají se bát

na pokyn rozpoutá se divoká vřava
stíny vráží do domů, bitva krvavá
matka spící umírá si tiše
a dítě schované hrůzou sotva dýše

toho rána, a dlouho je již tomu,
vyšlo dítě na práh svého domu
strnulo, tiše zíralo ven
kde hrůzu noci odhalil den

brada se mu třese, z očí kanou slzy
to co se stalo, to jen lidi mrzí
rodiče, známí, zabiti jak ovce
a toho dne se dítě proměnilo v lovce