Smrt

Tón deprese
vlévá se vzduchem
na jeho dlaních
nese se
proplouvá mezi prsty
Jeho krutý bodavý smích
maluje do tváří
barvu jak sníh
Mladý jak ve stáří
proletuje těžce
bublinami víry
pak strácí se
mizí
mezi stíny
Smáčí křídla andělů
nevinnou krví
drásá čistá srdce
Leč ptáš se
nikdy ti nepoví
proč -
Proč vkrádá se
do tvé hlavy
proč startuje
smrtelné stavy
Toužíš umřít
nechat vše tady
odletět pryč
už nevrátit se
Stojíš na hranici světů
a pořád ptáš se
však v okamžiku
je tu
v černé kápi osoba
v rukách nástroj dřímá
odevzdáváš se jí
tvé tělo
s radostí
přijímá...