V září

Úsměv mi uvadl před kyticí růže,
jen jediná duše skutečně mi pomůže,
úsměv mi uvadl a mysl zahořkla,
kéž by to slovíčko přec pronesla.

V podzimní večer kdy hvězdy září,
skoro na konci utahaného měsíce září,
chlad až do morku kostí pomalu se vkrádá,
po krásném dni přijde noc zrádná.

V mezičase mezi přestávkou a hrou,
do přízemí přinesl jsem duši mou,
čekal jsem na polibek od lásky,
ale přinesla mi jen dvě staré poukázky,
na koncert lásky a utrpení…

Sedím hned v první řadě,
dívám se jak milují se v radě,
přemýšlí nad svojí první láskou,
teď objímám se jen s temnou tmou.

Neodešla ani ale nepřišla,
stále si říkám že je to hra,
objímám tmu a slzy mi tečou,
přátele naštval jsem a čekám
až dny odtečou.

Nevrlý jsem byl bez důvodu,
ač oči měl jsem plný studu,
teď už je pozdě vrátit to zpět,
chtěl bych to a to teď hned…

Čas se pomalu vrací…