Jsem ta...

Jsem ta,
která by chtěla život tvořit,
skládat jako puzzle obrázků,
chtěla bych všemu základ vložit,
mít svůj vlastní příběh na lásku.

Jsem ta,
která se ustrašeně mnohdy poddá,
jindy vzepře se na zadní a jako kůň se zvedá.
Ta, co se chce hřát na výsluní
a přece zůstat provoněná skromností,
jsem ta, co by si chtěla tykat s radostí.

Jsem průkopníkem,
tvrdým klasikem života,
materiálním pesimistou
který podrazy nechystá.
Občas snílek utopený v naivním mládí,
jindy ustaraně dospělá,
tykající si s jdoucím stářím.

Jsem ta, co každému stejně měří,
hloupoučká holka,
co občas věří,
že se spravedlností v dlaních vyhraje,
jsem blázen, co doufá, že dozraje.

Jsem ta,
která vždycky právo bude hájit,
lásku svou milovat
a nejmilejší chránit.
V srdci křivdy druhých schované
vždycky budu mít,
s pláčem a hlavou ve dlaních,
i tak budu se snažit žít.