Návrat domů

Fuč je on, jeho míza
culík shnilý
oči hnisaj
slzy svý milenky
Jedna víla
prý pravila
kolik spouští
lidi pouští
do řek
Kolik hnoje
do závoje
vejde se
Jedna noc
jedna láska
žíla puká
cévy praskaj
jedna noc
jedna zrada
jedna láska...
na smetišti
lidi tříští
sny, řeky a závoje
Nechápou,
že neuchopí
nechápou,
že nepochopí
A přece tu dále žijou
i když sami sebe bijou