přátelství

Stanou se na pouti
člověka po zemi
prazvláštní chvíle,
že ač by čekal to
narazí na lidi milé,

za milá slůvka
za pocit důvěry
jež našemu
srdci schází,
najednou jakoby
stáli jsme
před
životem nazí.

a v rouše adama
s bosíma nohama
drtíme štěrk
zas mezi prsty,
život je kratoučký
za mžik je za náma
tak
spojme svá srdce
pevnými mosty,

a po nich kráčejme-
-ne jeden k druhému-
no ale všichni
navzájem k sobě,
at je to kdokoliv
nezáleží
na jménu,
vždyt žijeme
v takové uspěchané době.

Kdy pomalu nikdo
na nikoho nemá čas,
stále se za něčím
pořád jen ženeme,
mysleme na to dokud
je ještě čas,
pak pozdě bude
až naposledy
usneme.