Balada o čekání na západ

Když už zbývá jen ta chvíle
aby slunce zhaslo na obzoru
a přede mnou ty mrtvé míle
krajiny ztichlé jak po moru
slunce to hřeje však samota
samota ta má milenka mrazí
pod nohy na cestě se mi motá
když v křoví skrývají se vrazi
stůjte při mne kdo jste mi drazí

slunce končí svou pouť dní
tady tady na té hlíně hynu
má poslední chvíle a vní
ve své mysli zřím domovinu
jež snad ani není nevím sám
snad jen mysli mé byl to asil
ale teď jinde daleko vrávorám
kde západ zase na čas dá si
stůjte při mne kdo jste mi drazí

poslední paprsky pálí můj líc
a uniká mi smysl slova úsměv
a vím já nepoznám jej víc
tak jako lásku cit a zpěv
neucítím teplo tvého objetí
nezřím tvé havraní vlasy
nežádám prázdné slzy dojetí
vždyť tys zlámala mé vazy
stůjte při mne kdo jste mi drazí

už chládne poutník nebezký
a po temné noci zase vyrazí
brzy bude hrát si s odlesky
mne nezří jen hromádku sazí
kde stáli kdo byli mi drazí