Olšanské hřbitovy

Listí převaluje se líně,
jak život na jazýčku času,
na náhrobním kameni.
Nejkrásnější chvíle mizí
v hloubi katakomb.

Z úsměvu zbude jen čtvrt
a z pláče slaná vzpomínka.
Nesochejte mne na náhrobní kámen
neb již den mého zrození
čpěl mým popelem.
Za tvou práci a lásku
vyryjeme ti ty nejsmutnější
střepy pod sluncem
a přidáme ti na poslední cestu
plastovou kytici.
Zaplať převozníkovi osmnácti
slepenými chtíči
a můžeš jít.
My nezapomeneme.
Ta kytka kvete stále.

Až ztěžkne zem prvním sněhem,
málokdo bude sám
málokdo nezapomene.

Mrtví jsou ve stromech
tak posmutněle rakovinných
jak mozaiky památek,
na něž se již zapomnělo.

Nesochejte mě na náhrobní kámen.
Jen pohřběte mou lidskost.