Zebro pruhovaná ...

Taky tě přejeli, zebro pruhovaná?
Ať pokoj jde s náma…

Stojím u tvé hlavy,
oči z asfaltu na mě upíráš,
jeden za druhým tě převálcuje
a pod každým tím kolem umíráš.

Chci na tě stoupnout,
svézt se po tvých pruzích
na druhý břeh toho asfaltového moře,
však žraloci tu brázdí
v dýmu dieselového kouře.

Čekám na svou příležitost,
tak snad teď už je čas se přebrodit.

Šílenec ze zatáčky vylít,
nestihl by zabrzdit!
Zarazí mě anděl, který vykřičník mi dal,
nechoď tam, holka, život by ti vzal!

Kola hvízdají,
po stříbrném asfaltu zkropené deštěm
žralok jako namydlený se veze,
když já stála, nezastavil,
ale za jízdy otevřel si dveře.

V duši mi zaplál plamínek lítosti malý…
(když zvolal)
„Vy kurvy, abyste pochcípali“
(jel dál..)