Sprejerovo grafity

Po kostkách ulice, které se lesknou vlhkým potem,
po stopách dějin, které to braly hopem,
kolem domů plných stigmat a znamení
po ulici jdu plný strachu a trápení.
Lampy krátí a prodlužují stíny
myšlenky mé, mění se v písmové klíny,
dech mrazí a párou se prozrazuje,
vítr od Vltavy řeže a tajemně duje.
Chlad ulice v podzimním šerosvitu,
podivné tváře pozorujíc mě z bytů,
které chladně hledí na mé kroky,
které tu jdou den za dnem celé roky.
Vtiskl jsem tvář do chladných kostek,
do omítek domů a oblouků v mostech,
Vtiskl jsem ducha do kostek cest,
do historie a všech lidských měst.
Jsem svědomí národa a potupa moci,
demagog, proletář, kulturní zločin.
Jsem víra, láska, smrt i naděje
jsem prostě život v tisknutý do spreje.