Štěstí

Proč se všechny krásný chvíle ztrácí?
Proč jsou to jen kratičké okamžiky?
Proč jen neštěstí se k nám pořád vrací,
v tak krátkých intervalech a na tak dlouho?
Proč už mé šťastné časy pominuly
a já nemůžu jít s nimi?
Proč mě utrpení a smutek k sobě přivinuli
a drží mě tady mezi lidmi?
Radost a štěstí už pro mě zemřely,
chci zemřít taky, nemám proč žít.
Aspoň o něco dýl zůstat tu se mnou měly,
asi je trochu moc to po nich chtít.
Umíraly v takových bolestech
a jak dlouho jsem pro ně ronila slzy.
Kdo je bude ronit pro mě?
Když půjdu si za svým štěstím...
už brzy...