Jako motýl

Jako motýl,
co jednou mávne křídly
barvami pestrými hrajícími,
zatřepotá se nad květinou
a rozmýšlí se...

Váhá,
zda smí usednout.
Zůstat delší chvíli, než vteřinu?
Možná právě pro NI i hodinu...
Nebo to už je moc...?

Úsměv,
co nesměle rozjasní tvář,
tak váhavý, jak motýl nad květinou...
Zachvěje se, pozastaví
a mizí...

Ve strachu,
že někdo objeví tu slabinu
skrývající se ve smíchem rozzářených očí...
Že někdo znamená víc,
než ti druzí...

Pohasne,
a srdce hlasitě buší...
Květina něco tuší?
I motýl má duši...