Pro něho...

Neklidná duše tvá bloudí v temných hlubinách.
Snad cestu zná a snad pochyb se zbaví..
ale to cestování jednou ji znaví.
Až nohy bolavé a duši ztěžklou lety,
ztuha dosedneš doma na parkety,
a tam, kde dříve tančils po nocích,
už sbíráš jen vzpomínky v bílých oblacích.
Pak malé slunečnice svázané v kytici,
potěší úsměvem tvou mysl trpící.