Růže uprostřed trní

Růže uprostřed trní

Poznal jsem růži uprostřed trní,
je tak nádherná a na dálku voní.
Potkalo mě štěstí, obklopila mě euforie,
úsměv na rtech, srdce tluče – žije !

Jsem jako opařen – stojím a jen koukám
na tu krásu. Potichu si broukám – štěstím.
Je hezčí než – li perly na dně zakaleného oceánu,
chci jí držet, chci držet tuto dámu !

Šahám pro ní, nakláním se, jak drogou omámen.
Jsem na vrcholu blaha – poznal jsem tu nejlepší z žen.
Já, obyčejný muž, našel jsem osmý div světa.
Oči se mi pro maximální prožitek z polibku zavírají
a mé rty se jí pomalinku zlehoučka dotýkají

Skončila věta a z trní vylézá tmavá chlupatá sépie.
Vzala mi ji a je zbytečné křičet, že byla moje.
Nedoufám, že mi vrátí můj div světa.
Byla jeho a já to nevěděl – já popleta.