zadíval jsem se z okna
úžasný výhled
a všichni by asi viděli
překrásnou krajinu venkova
ale já vidím siluetu
továrního komína
něco jako nedávno na výletě
v Římě u Kolosea
prostě mi připadalo pobořeně…
v tu chvíli mě napadlo
že se zabýváme maličkostmi
pátráme po nedokonalostech a vadách světa
a přitom přehlížíme jeho kouzla…
někdy mám chuť zaječet
jako vřešťan rezavý
nastoupit do pruhovaného bentley
se skládací střechou
a pomalu jet po kolonádě
nahý…
náhle zafoukal vítr
s elánem a silou
astmatického holuba
který navíc vypadal
že pokud uzvedne cokoli těžšího než pírko
překotí se doleva
/no tak to vidíte
žádný lehce hravý vánek ve vlasech/
připadám si jako okovaná bota
na krku panenské přírody…
z rozjímání mne vyrušil klakson
jako zaburácení
píchlého zápasníka sumo…
odklonil jsem od komína oko
a pohlédl o něco níž
na nahou dívku
v pásovitém kabriu
která mi povídá
primitivní
ještě nemusí nutně
podle ochablé a odcizené civilizace
znamenat hloupé
ale naopak zdroje lidského bytí
původní přírodní
fascinující
v každém z nás
je možná zamaskován a zasutý primitiv
tak už si přistupte…