Střepy

Na kolenou

sbíráš duši svou

do země zarytou

hlavu v písku

řekla jsem

'štěstí risknu'

 

Ale ten okamžik

-ostrej břit

 

Vryl ses mi do srdce

a nejde to zastavit!

 

Jaká bolest

je opouštění

a jaká lest

jeho odpouštění

 

Zastavil se čas

nechme se překvapit

slyším tvůj hlas

..a nechala jsem se polapit!

 

Na kousky rozlítlý

všechno co bylo

oči zalitý..

 

Proč nejde pochopit

že s tebou

je mé duši milo?!

 

Když střepy jsou rozbitý..