Četl jsem o člověku, co rád padal.
Padal sem, padal mes,
padal živě, teskně, tvrdě,
propadliště mazlýval.
Padal ustavičně,
bez pozvání,
nic se neptal
a propadal vrstvami se hlouběji,
než propadat se dá.
Myslel,
že níže je výše,
pád si cvikem osedlal.
Dál a dál padal
a vypadal už docela propadle
- když tu -
potkal a uviděl,
pozdravil, poodstoupil a zkontroloval,
přeměřil, pocítil, vdechl,
nemaskoval, vyjevil, pozdravil,
tři tečky a políbil -
no a pak už nikdy nikam nepadal.